Extatické zkušenosti

Drogy však vždycky nabízejí jenom část obzoru a už to posiluje jejich dráždivost - zejména ve společnosti, která nemá žádný závazný kult, jenž by je dokázal zapojit do nějakého smysluplného rámce. Kde neexistují žádná místa a cvičení pro získání extatických zkušeností, hrozí nebezpečí, že tyto zkušenostní prostory krátkodobě a chemicky otevřou, nebo alespoň budou simulovat drogy.

 

Extáze bývala samozřejmou součástí života archaického společenství. Při jejich rytmickém tanečním dupání,
dlouhých mantrických zpěvech, hypnotických stavech a obřadech, tak jako při probíhání ohněm, upadali lidé spontánně do extáze a prožívali spojení s jádrem své bytosti, v němž je každý člověk úplný a dokonalý. 

 

K dospění je důležitá i tato zkušenost, neboť ukazuje cíl, jehož dosažení se vyplatí. Máme-li totiž velký cíl, dají se menší kroky, byť by byly sebeobtížnější, o moc lépe zvládnout. Mladiství, kteří konečný cíl spatřili, si s postupnými cíli lépe poradí. 

 

Je až nápadné, jak se naše společnost snaží zabránit i těm nejnevinnějším podnětům, které by mohly vést k extázi. Místo abychom byli rádi, že děti mají potřebu dostat se na diskotéce tancem do extáze
nebo se alespoň pořádně vybouřit, mnozí z nás i tuto nevinnou cestu blokují ze všech sil.

 

Přitom by nám už zkušenost s mládeží pěstující sport mohla ukázat, že ti, kteří se přitom pravidelně vydávají ze svých sil, jsou před takovou drogou jako heroin chráněni. V okamžicích úplného vyčerpání a totálního odevzdání se dají i ve sportu zažít momenty extáze. 

 

Děti, které se při tanci dostávají do extáze a získávají pozitivní podněty pro hrdinnou životní cestu, podobným způsobem uspokojují svoje potřeby. Nejlepší prevencí proti toxikománii je proto přístup k extatickým zkušenostem, konfrontace s tím, co člověk hledá, a poznání životního modelu mandaly, v němž se dají zastávky i cíl jasně poznat.

 

Nebezpečné stránky extáze nestojí za řeč. Toto téma má u nás špatnou pověst jen proto, že je téměř vždy spojováno jen s drogami. 

 

V antice existoval Dionýsův kult, obřad, jehož účastníci se opájeli vínem, aby získali orgiastické zkušenosti. V té době neexistoval alkoholismus jako společenský problém, neboť alkohol byl jako droga způsobující opojení rituálně svázán s kultem - z čehož se dá vyvodit, že problémem nejsou drogy, ale chybějící kultovní zázemí a prostor pro extatické zkušenosti. Lze však z toho také poznat, jak daleko je naše protidrogová politika od každého řešení.

 

Extáze dovoluje vystoupit ze svého ega a dosáhnout jiného sebepoznání. Tím je nejúčinnější cestou, jak se vymknout z úzkého životního rámce a dostat se k jádru vlastní bytosti. Čím těsnější rámec, tím naléhavější potřeba prorazit jej extází. Ovšem i nepevný nebo chybějící rámec může podpořit stejné přání. To vysvětluje, že toxikománií jsou ohroženy obě skupiny dětí: jak ty lépe situované, stísněné přehnaně ochrannou láskou, tak ty, které pocházejí z chaotických poměrů nižších společenských vrstev.

 

Zdroj: R. Dahlke - Životní krize jako vývojové šance, nakladatelství Aquamarin