Žena s náruživou chutí k jídlu

Sdělila mi, že nemá valnou chuť k jídlu a í velice málo. Jednou jsem však měla příležitost sledovat ji v nemocnici u oběda. Žasla jsem nad množstvím jídla, které snědla, a nad způsobem, jakým jídlo konzumovala. Jako posedlá do sebe jídlo doslova házela, aniž by si uvědomovala, co jí a v jakém množství. Zdálo se, jako by se během jídla proměnila v jinou bytost, v automat. Z toho jsem poznala typ její vášně. Byla obětí automatismu. Pronásledovala ji nadměrná touha po jídle, její nadváha byla jednoznačně výsledkem lačné žádosti.

Když jsem s ní později hovořila, poznala jsem její vnitřní, nevědomý hlad, který jídlo ukojit nemohlo. Vyzkoušela všechny možné diety, avšak bez úspěchu. Její sny byly zvláštní, ale zajímavé, poukazovaly na významné změny v jejím životě. Interpretace jejích snů ji hluboce znepokojila, a proto analýzu přerušila.

O mnoho let později mě znovu navštívila. Byla to náhle štíhlá, spokojená žena. Když trpěla nadváhou, žila v lesbickém vztahu, což - jak se ukázalo - neodpovídalo jejímu vnitřnímu založení. Zcela nečekaně pak našla velké štěstí v manželství. Nenasytný hlad, který jsem u ní pozorovala, nebyl hlad po jídle, nýbrž po heterosexuální lásce a vnitřním naplnění ženské role. Tuto pravdu předpovídaly sny, které však tehdy ještě nedokázala akceptovat.

Zdroj: Anne Maguirová - Stíny duše , nakladatelství Portál