Turisté smrti
Eckstein by necestoval do Curychu, aby viděl svou známou
Bahnhofstrasse. Stal by se jedním z malé, ale rostoucí skupiny
lidí nešvýcarské národnosti, známých chmurně jako "turisté
smrti", což jsou smrtelně nemocní lidé, kteří přijíždějí do
Curychu, aby si zde vzali život.
Eckstein je členem Dignitas, kontroverzní organizace se
sídlem v Curychu, která nabízí asistovanou sebevraždu lidem
trpícím nevyléčitelnou chorobou. Dignitas pronajme apartmá ve
městě, kde si klienti sami aplikují smrtelnou dávku barbiturátů a
pomalu "odcházejí" za poslechu jejich oblíbené hudby. "Tito lidé
jsou jako ti, kteří skočili ze Světového obchodního střediska 11.
září," říká ředitel Dignitas Ludwig Minelli. "Chtějí se vyhnout
strašné bolesti a utrpení. Pomoc jim, je velmi humánní věc."
Ne však všichni s tím souhlasí. Práce Dignitas je kritizována
doma i v zahraničí a debata o této organizaci se očekává brzy i
ve švýcarském parlamentu. Někteří kritici obviňují Dignitas z
lákání lidí do Švýcarska, kteří by možná nikdy doma o ukončení
svého života ani nepřemýšleli. "Turisté přijedou v době oběda a
do odpoledne jsou mrtví," řekl poslanec Dorle Vallender. "Toto
není představa, kterou chceme mít o naší zemi a našem právním
systému." Minelli však tvrdí, že takovéto obavy jsou přehnané.
"My 'neverbujeme' cizince."
Minulý týden Vallender předložil v parlamentu návrh
požadující tvrdší směrnice vztahující se k asistované sebevraždě
a k vyloučení cizinců z této procedury.
Dignitas možná načechralo mnoho peří, avšak neporušuje žádné
zákony. Švýcarsko má jeden z nejliberálnějších přístupů k
asistované sebevraždě: doktor může poskytnout smrtelnou dávku
léků smrtelně nemocné osobě, pokud je přesvědčen, že tento
pacient nemá šanci na uzdravení, pokud ten je mentálně a fyzicky
schopný rozhodnout se umřít a pokud si pacient aplikuje léky sám.
Eutanázie, při které lékař podá pacientovi léky, aby ukončil
jeho život, zůstává ve Švýcarsku nelegální, ne však v Nizozemsku
nebo Belgii. Obě tyto země povolují lékařům ukončit pacientův
život v případě, že o to pacient požádá, pokud on nebo ona jsou
mentálně v tu dobu při smyslech a pokud druhý lékař specialista
na daný obor potvrdí smrtelnou diagnózu.
Dignitas nedávno na sebe upozornila, když se objevily zprávy,
že organizace pomohla několika mentálně postiženým vzít si život.
"Někdo trpící depresemi nemůže být schopný učinit racionální
rozhodnutí," říká psychiatr z bernské fakultní nemocnice Thomas
Schläpfer. "Sebevražedné impulzy jsou běžné u lidí s mentálními
poruchami a oni vidí, že Dignitas je snadný a čistý způsob, jak z
toho ven. Je to morálně a eticky špatné pomáhat jim umřít."
Minelli brání činnost Dignitas tím, že psychická bolest může být
stejně strašná jako fyzické utrpení. "Existují případy
dlouhodobých chronických mentálních poruch, které vzdorují
léčbě," říká Minelli. "A mnoho těchto lidí má dlouhé období
jasného vědomí, kdy jsou schopni se sami rozhodnout."
Minelli pracoval jako právní poradce pro jinou švýcarskou
organizaci zabývající se asistovanými sebevraždami, která však
nepřijímá klienty ze zahraničí. Dignitas založil v roce 1998 na
pomoc cizincům a informace o organizaci se velmi rychle rozšířily
mimo zemi. "Neptám se lidí, jaký mají pas. Každý si zaslouží
důstojně zemřít."
K dnešnímu dni přišlo do Dignitas zemřít 125 lidí, většinou
ne švýcarské národnosti. Přes 1800 dalších je nyní členů
organizace, kteří platí každým rokem finanční příspěvek.
Švýcarské zákony zakazují mít prospěch z asistované sebevraždy,
proto všechny peníze jdou na pokrytí administrativy a operačních
nákladů.
Potenciální člen organizace je nejprve odeslán k několika
místním lékařům, kteří jej prohlédnou a rozhodnou, zda zdravotní
stav pacienta je opravdu neléčitelný. Někteří potenciální
žadatelé o asistovanou sebevraždu jsou odesláni zpět, neboť
lékaři rozhodli, že jejich situace není beznadějná a doporučili
další léčbu. Aby organizace předešla případným obviněním z
vraždy, klienti musí polknout, nebo otevřít si uzávěr kapačky
sami. Přítomni jsou dva svědci - zaměstnanec Dignitas a příbuzný
klienta.
Ačkoli celá procedura zní chladně, je "sladkohořká a
pokojná", říká 38letá Johanna z Brém, která doprovodila do
Curychu svou maminku na začátku tohoto roku. Její 63letá matka
již byla v konečném stádiu rakoviny kostí. "O svém rozhodnutí
ukončit vlastní utrpení nikdy nezapochybovala a já jsem vděčná,
že měla tuto šanci", řekla její dcera.
Zdroj:ČTK
Komentáře
Někdy, když jsem hospitalizován, zvažuji, že bych mohl...nevím jak je to obtížné, sehnat někoho kdo by provedl eutanazii. Protože zbraň mě nikdo neprodá, řidičský průkaz, abych to někam opřel, taky nezískám, farmacii abych to ukončil bezbolestně neovládám. No a stím musím žít...Když je mi fajn, tak je to Havaj, ale když ne, a můžu myslet, myslím na smrt. To bude klid, žádná bolest, žádní léčitelé a falešní andělé...Jenže jako křesťan nechci vystavovat nikoho dalšího nebezpečí trestu,za to, že mně pomůže. Budu upřímný, ztrácím víru v milostivého Boha Otce. Protože nechat trpět člověka a
Proto já asi nikdy sama neodejdu. Už takhle se mnou mají hodní lidé trápení...
Takže už jenom legalizovat a podepsat spolupráci s nějakou teroristickou organizací, která by lidi uváděla do potřebného stresu, aby raději volili odchod. Vlastně, stačí k tomu Tupohlavovy a Burákovy reformy:)
Je štěstí, že dnes už takoví vymetači, narozdíl od padesátých let, i přes ochranu Vatikánu končí ve kriminále, aspoň v USA, Francii, Německu....jen v Polsku a Maďarsku a podobných státech mají ještě žně.
A proto i já jsem pro asistované odchody ze světa. protože aby ch byl jednou ve své nemoci zneužit jako zdroj peněz na modlení nebo dokonce "posedlý"pro vymítače, to raději Olšany:)
Výrok Minelliho, že psychická bolest může být stejně strašná jako fyzické utrpení, je naprosto pravdivý. Černou propast psychické hrůzy, do níž se nemocný řítí, a totální fyzická neschopnost plynoucí z fyzické hrůzy, která prochází celým tělem, jsou možná ještě mnohem horší. Problém je v tom, že to ví jen těch pár ubožáků, kterým to nikdo nevěří a nikdo jim není ochoten pomoc, za to totiž není moc bodů a dá to moc práce zkoušet různé prášky.
Dost o tom. Když ale doktor nechce, popř. nemůže člověku pomoci žít, pak by mu měl alespoň pomoci zemřít. Přece přísahali, že budou pomáhat lidem!
Ještě bych dodala, že tzv. psychické nemoci jsou ještě horší než ty fyzické už kvůli tomu, že je lze jen mírnit chemií, ale nikdy vyléčit. A na druhé straně se na ně bohužel neumírá.
- Odpovědět
Pošli odkaz