Plačte!

Slzy obsahují baktericidní lyosym, jenž zabíjí bakterie. Židovské přísloví k tomu jakoby mimoděk dodává: "Co znamená mýdlo pro tělo, to představují slzy pro duši. "

Přemáhání potřeby pláče a potlačování slz může například vést nejenom k žaludečním vředům, ale i k zánětům tlustého střeva a poruchám srdeční činnosti. Slzy však rovněž obsahují leuzin-enkophalin, který zmírňuje bolesti a posiluje imunitu.

V roce 1994 zkoumaly pracovnice Vanderbiltovy univerzity, které důvody k pláči jsou mužům (v protikladu k ženám) nejméně přijatelné. Pánové považovali za nesnesitelné, když sami plakali z vděčnosti nebo v důsledku intimních problémů, ženám připadlo nepříjemné plakat v hněvu nebo v zuřivosti. Muži i ženy se shodli v tom, že pláčou v situacích, kdy se jim nedostává slov, nebo v těch okamžicích, v nichž nedokázali obstát. Jestliže nemůžeme mluvit, pak pláčeme, sdělovala shodné obé pohlaví.

V partnerských vztazích však slzy často brání uspokojivému vyřešení problémů. Muži totiž vnímají ženské slzy spíše jako nátlak a často na ně reagují agresivně. Někdy ale ženské i mužské slzy přece jen poslouží jako taktika k dosažení aktuálního cíle. Jako dlouhodobá nebo strategická zbraň při řešení krizí a problémů se však nikdy neosvědčily.

Obecně nám ovšem pláč dělá spíše dobře. Uvolňuje nahromaděný tlak a přivádí nás rychleji k duševní rovnováze. Ten, kdo pláče, nalézá rychleji úlevu v utrpení. Některé ženy pořádají společné doslova slavnosti pláče, které důkladně proplachují a čistí jejich duše. Slzy vedou spolehlivé k rychlejšímu překonání citových krizí, takže ten, kdo pláče, se snadněji vypořádá s hořem a tesknotou, ale i s hněvem.

Antropologové zjistili, že kultury, v nichž je pláč považován za normální a zdravý, se vyznačují větším emočním bohatstvím než ty, v nichž slzy představují projev slabostí nebo kde jsou dokonce tabuizovány.

Zdroj: Optimisté žijí déle - Heidelore Klugová