Tinnitus: Ušní šelesty
Také charakter šelestu je velmi individuální - nemocní jej přirovnávají k šumění vody, pískání, bzučení drátů vysokého napětí či bručení.
Ušní šelesty se ve většině případů jen velmi nesnadno ovlivňují. V léčbě se užívají nejčastěji léky s vazoaktivním (cévy rozšiřujícícm) účinkem. Dále jsou používána například homeopatika, akupunktura či „měkké“ biostimulační lasery. Efekt těchto alternativních metod na zmírnění tinnitu nebyl však dosud seriózně vědecky prokázán, ve většině případů zlepšení se pravděpodobně jedná o tzv. „placebo efekt“, kdy se stav pacienta zlepší již pouze tím, že věří v novou léčebnou metodu. To prokazuje, že velmi důležitou roli u tohoto onemocnění hraje psychický stav pacienta - u velmi intenzivních a obtěžujících ušních šelestů je proto s výhodou používána psychoterapie.
Pokud je tinnitus spojen s poruchou sluchu, je vhodné používání sluchadla, protože zlepšení sluchu ušní šelest většinou subjektivně potlačí. Vyráběny jsou i takzvané tinnitus maskery - generátory širokopásmového zvuku, které přehlušují („maskují“) šelest,který poté není pacientem tak nepříjemně vnímán.
V posledních letech byly publikovány i práce amerických autorů o „hlukové terapii tinnitu“ Qastreboff, 1997). Principem je přivádění širokopásmového šumu o intenzitě nižší, než je šelest, do obou uší. Teoretickým podkladem této léčby jsou neurofýziologické výzkumy, ukazující na možnost odblokování šelestu ve vyšších etážích centrálního nervového systému dlouhodobým působením jiného zvuku. První výsledky jsou slibné, při půlročním osmihodinovém denním používání přístroje Silent Star I firmy Viennatone udávalo vymizení šelestu téměř 85 % pacientů. Potvrzení těchto skvělých výsledků dalšími renomovanějšími pracovišti však zatím chybí.
Vzhledem k tomu, že intenzivní tinnitus postiženému v některých případech až znemožňuje „normální“ život, byla vyzkoušena, jako poslední možnost šelest ovlivnit, i řada chirurgických postupů. Operace jsou založeny na destruktivním principu, kdy se vyřadí z činnosti některá z anatomických struktur, která může teoreticky šelest působit. Bylo prováděno např. protětí tympanické nervové pleteně ve středouší, protětí sluchového nervu či chemická destrukce labyrintu, např. alkoholem. V posledních dvou případech ovšem dochází k nevratné ztrátě sluchu, nicméně ani efekt těchto operací není zaručený. Na vyvolání šelestu se totiž kromě vnitřního ucha účastní také vyšší etáže sluchové dráhy, které zmíněnými chirurgickými zákroky zůstanou neovlivněny.
Zdroj. MUDr. Martin Světlík - Postižení sluchu, nakladatelství Triton
- Odpovědět
Pošli odkaz