Děti s Aspergerovým syndromem
Například dospívající s Aspergerovým syndromem náhle uprostřed konverzace utne tok hovoru a bezostyšně a hlasitě prohlásí, že ten druhý má křivé zuby. Jistěže má pravdu, jenže takovéto poznámky rozhodně nepřispívají k plynulému hovoru, o udržení kamarádství nemluvě. Jeden chlapec posedlý počítači vyslechl rozhovor rodičů o tom, že sousedé mají nový počítač. Okamžitě se k nim vydal a začal přístroj hledat. Problém spočíval v tom, že byla skoro půlnoc a sousedé už spali. Vůbec nechápal, proč by se sousedi měli bát, že mají v domě zloděje, a nakonec se na ně dokonce rozzlobil, protože mu vynadali. Jakmile jsou dítěti nějaká pravidla vysvětlena, přechází k jejich neúprosnému dodržování. Například se z něj stává jakýsi třídní policista a stíhá každého, kdo pravidla poruší. Ale také upřímně přizná pravdu. Jedno dítě ve třídě, kde se učitelka právě zabývala něčím jiným, záměrně zlobilo, aby pobavilo spolužáky. Jakmile si učitelka uvědomila, co se děje, zeptala se: ?Kdo to byl?? Rozhostilo se ticho. Prolomilo ho až dítě s Aspergerovým syndromem, které jí ochotně oznámilo, kdo zlobil. Vyčítavých pohledů spolužáků, kteří ho mlčky obviňovali ze zrady, si vůbec nevšímalo, nerozumělo jim. Jiné děti ochotně poruší pravidla, mají-li z toho prospěch nebo legraci, ovšem dítě s Aspergerovým syndromem nikoli.
Někdy se stává, že děti s Aspergerovým syndromem uplatňují pravidla v nesprávných kontextech. Například jeden mladík s Aspergerovým syndromem chtěl upoutat matčinu pozornost, protože se právě bavila s kamarádkami a on jí něco potřeboval říct. A tak hlasitě prohlásil: ?Hej, ty tam!? V dané chvíli si neuvědomil, že by bylo vhodnější oslovit matku jinak, slušněji. Tito jedinci jsou impulzivní, nedokážou domyslet důsledky svého jednání, proto řeknou první věc, která jim přijde na mysl. Lidé, kteří je neznají, si zpravidla myslí, že jsou drzí, rozmazlení nebo nevychovaní, vrhají na rodiče pohrdavé pohledy, aby jim dali na srozuměnou, co si o jejich nekompetentní výchově myslí. Výjimkou nebývají výčitky typu: ?Kdybych ho měl doma čtrnáct dní, srovnal bych ho.? Rodiče by jim své dítě jistě rádi svěřili, aby si sami odpočinuli a druhým ukázali, jak moc se mýlí. Základním předpokladem změny samozřejmě je, aby si ostatní uvědomili, že dítě s Aspergerovým syndromem není drzé a ani nechce být. Prostě neví, jak jinak by se v dané situaci mělo zachovat.
Carol Grayová (2000) vyvinula techniku, již nazvala společenské příběhy. Při práci s dětmi trpícími Aspergerovým syndromem se výborně osvědčuje, jelikož je učí, podle jakých vodítek se mají orientovat v sociální situaci. Dále vede druhé k pochopení úhlu pohledu daného dítěte, vysvětluje, proč dítě s Aspergerovým syndromem působí dojmem, jako by se chovalo naivně, výstředně nebo neposlušně. Jakmile se chování dítěte vymyká očekávanému jednání, vzniká krátký příběh, který mu vysvětluje situaci a navede ho na vhodné chování i prožitky. Například dozor v jídelně si stěžuje na dítě, protože ve frontě na obědy zlobilo. Prvotní dojem je, že se dítě záměrně chovalo agresivně nebo že bylo drzé. Takové vysvětlení se hodí pro běžné děti, ovšem při využití techniky společenských příběhů je v první řadě nutné nahlédnout na vzniklou situaci očima příslušného dítěte.
Jakmile si s dítětem promluvíme o tom, co se stalo, snadno zjistíme, že ho například zmátlo pravidlo, že děti mají v řadě stát jedno za druhým, nikoli vedle sebe, nebo nepochopilo, proč vlastně musí stát ve frontě, případně nedokázalo odhadnout, kam se má zařadit či jak se má při čekání chovat. V případě ostatních dětí není třeba předpoklady a očekávání specifikovat, ovšem u malých dětí s Aspergerovým syndromem je to naprostá nutnost, protože jim chybí jakýsi přirozený cit pro sociální situace. Na druhou stranu se dokážou naučit, co mají dělat, ovšem první podmínka je patřičné vysvětlení.
Krátké příběhy dítěti nabízejí popis situace, důraz se pochopitelně klade na to, aby si dítě uvědomilo hlavní principy sociálního kontaktu a dokázalo posoudit, co se děje, bude či má dít a proč. Příběhy se píšou podle stanovených pravidel vycházejících z bohaté zkušenosti Carol Grayové.
Zdroj: Attwood - Aspergerův syndrom, nakladatelství Portál
Komentáře
A s tím důchodem teda nevím,ale moje dcera měla důchod v prvním roce života ......pak z ní byl také Asperger....
zkuš.,dejte ho tam.
Jinak klasika je příspěvek na péči a ZTP/P,III:st.Mnoho úspěchů!!!
omlouvám se, ale jsem v šoku!!! Jako by jste mluvila o mém 9-ti letém synovi. David je ve třetí třídě, před měsícem nastoupil nový pan učitel (se specializací spec. pedagogika) a ten mně upozornil před 14-ti dny na třídních schůzkách na Aspergeruv syndrom - podezření u mého syna. Když to tu čtu, tak vidím Davču! Prosím napište mi víc... Před rokem a půl jsme navštívili psychiatrickou ordinaci, ale tam paní doktorka nejdříve mluvila se mnou, pak teprve s Davčou a nakonec ho nechala namalovat obrázky. Diagnóza??? Nic, jen je zvláštní... vše přisuzovala vzniklé situaci... v té době probíhal rozvod a Davídek těžce nesl odchod otce a zlomilo ho oznámení, že jeho táta čeká nového potomka. Přestal ve škole komunikovat a stranil se kolektivu. Na doporučení školy (školní výchovná poradkyně)jsme se objednali v psychiatrické ordinaci... Především! Teď to vím, neměla spovídat mně a zjiš´tovat - to je práce psychologa. Psychiatr nepotřebuje tzv. rodinnou anamnézu. Tak prosím co vy? My chodíme do klasické ZŠ, ale te´d zvažuji, kde dát Davču šetrně vyšetřit a diagnostikovat? pak budu řešit dál... ZŠ, atd...
Děkuji a pěkný večer Jotule
Psychiatr SAMOZŘEJMĚ potřebuje znát rodinnou a osobní anamnézu... to ale potřebuje každý lékař, i praktický....
Zkus najít psychologa/ psychiatra, který se zabývá systemickou psychoterapií a hlouběji probere rodinné vztahy.
Výborní jsou psychoterapeuti Chvála a Trapková z Liberce.
Ale na zakladce mi disciplina fakt nesla, este k tomu musim pripocitat sikanu ze strany nekterych spoluzaku (sla mi lip matika, ale nesel mi fotbal, nakonec - telocvik byla moje nocni mura.) Aspon jednou za mesic jsem byl na koberecku u reditelky, vetsinou kvuli vyrizovani uctu s mymi spoluzaky. Uca ve treti tride me chtela poslat do zvlastni jen proto, ze jsem prohlasil na jeji adresu, ze to je svine - a mel jsem pravdu. Profa profesional by me za to nejspis serval, napsal poznamku, pozval rodice... ale ne toto. Aby to bylo o neco zabavnejsi, v sesty tride jsem dostal od jinyho ucitele pres palici tridni knihou. A to proto, ze jsem prisel pozde (trida se delila za ucelem jazykove vyuky a ja jsem nosil tridni knihu.) To uz jsem nevydrzel a na toho opilce jsem si postezoval v reditelne, z vlastni iniciativy. Profa doucil.
Na prumce dtto, jen me stale vice obtezoval rostouci alkoholizmus myho fotra.
Na vojne jsem dobil jednoho frajtra, kterej se na me zameril coby praskac, totez jsem udelal pred par rokama s jednim policajtem, kterej mi sahal mezi nohy...
Vseobecne to moje krehky ja schovavam pred ostatnima, kdyz to chci nekomu ukazat, musi si to zaslouzit. Jinak jsem jen rocker, kteryho neradno drazdit s nejakejma hloupostma. Nejdu pro pest mos daleko.
Tim si kolem vyrabim jakousi deformacni zonu, kde mi posklebovani ostatnich nevadi, ale at na me nekdo neco zkusi a budu zabijet. Ten posledni se zachranil jen diky tomu, ze mi adrenalin spadnul vcas.
Nevim, jestli se tohle hodi na diagnozu, sam sobbe si to netroufnu.
Milí rodiče,
jsem studentkou VOŠ oboru Předškolní a mimoškolní pedagogiky a dovoluji si Vás tím požádat o vyplnění dotazníku. Výsledky budou zpracovány v mé závěrečné absolventské práci. V žádném případě nebudou dále nikomu a nikde poskytovány.
Dotazník je zcela anonymní.
Cílem tohoto průzkumu je zjistit problematiku rodin s postiženým dítětem.
Děkuji za Váš čas a ochotu ke spolupráci ;) https://www.survio.com/survey/d/V4X9A3D9W3N2I3T9L
- Odpovědět
Pošli odkaz