O anorexii a bulimii na internetu
Slova anorexie a bulimie se dnes skloňují ve všech pádech. Stále častěji máme příležitost o těchto onemocněních někde číst - a co je horší, docela snadno můžeme přijít do kontaktu s lidmi, kteří poruchami příjmu potravy trpí nebo dokonce sami onemocnět.
Pak nás bude zajímat, jak se taková nemoc pozná, jak se dá léčit, kam se obrátit při hledání odborné pomoci atd. Řekneme si pak: "Hurá, internet, tam to všechno najdu!" A opravdu, při zadání hesla "anorexie bulimie" do některého z vyhledávačů dostaneme velké množství odkazů na stránky, kde "o tom něco je".
Problém spočívá v tom, že nemůžeme někdy snadno odhalit, jestli nabízené informace jsou "dobré" - kvalitní. Informace v článcích mohou být zavádějící, kontakty na pomoc nemusí odkazovat na pomoc kvalitní.
Na co bychom si tedy měli dát při hledání na internetu pozor?
- Je dobré číst články na stránkách, které se přímo zaměřují na danou problematiku či obecně na téma zdraví a nemoci.
- Při hledání odborné pomoci je dobré dát přednost "klasice" před alternativou. Proti alternativnímu přístupu k léčbě vůbec nic nemám, jen je velmi důležité být při její volbě velmi opatrný a zjistit si předem nějaké reference.
- Pokud se rozhodneme vyhledat konzultaci či léčbu, je užitečné předem si zjistit, kolik nás to bude stát. Tyto služby můžeme totiž často dostat zdarma - platíme si přeci zdravotní pojištění.
Určitě bychom neměli věřit snadému a rychlému řešení problému, pokud někdo něco takového nabízí. Mentální anorexie a bulimie není jednoduchým onemocněním a proto ani úzdrava není většinou snadná.
Možná by bylo dobré závěrem Vás povzbudit, protože poruchy přijmu potravy jsou rozhodně problémem, který se dá vyřešit, a bude-li člověk při hledání na internetu trochu obezřetný, jistě odpovědi na některé své otázky najde. Byl bych rád, kdyby jste využili diskusi k článku k tomu, aby jste se podělili o své zkušenosti s hledáním pomoci pomocí internetu.
Nakonec bych rád upozornil na nově vzniklé specializované stránky o anorexii a bulimii na adrese pppinfo.zde.cz - najdete zde články, kontakty na odbornou pomoc, diskuse, přehled knih, internetové odkazy a další potřebné informace a služby.
Autor: Jan Kulhánek
Komentáře
Díky za vaše reakce. Uvědomil jsem si, že obecných informací je už možná dost, konkrétních rad už mnohem méně.
J.K.
neomlouvejte se nemáte za co. Chtěl jste, abychom vyjádřily názory, tak jsme tak učinily. O nic víc nejde. A nikdo přece netvrdil, že o jídlo taky vůbec nejde. Jasně že i něj jde, ale dokud se nevyřeší psychika, tak problém s jídlem se bude vracet, i když v léčebně se na chvíli možná jídlo daří. Ale po návratu do realty.... ta psychická stránka je prostě tam kde byla a holky do toho zase spadnou... Takže problém je vlastně ten, jak spojit tyhle dvě věci najednou, navíc když u nás je tak málo možností, kam se jet léčit a navíc v tak krátkém časovém období, jako je 6-8 týdnů. To je pak opravdu těžký, neli nemožný dosáhnout nějakých opravdu positivních a trvalých výsledků.
Nějaká samostatná léčebna... jen pro PPP, velká a opavdu důsledná ve všech směrech by byla víc než potřeba...co myslíte?
Dlouhodobá léčba, spojující úzdravu těla i duše, by byla opravdu potřeba. Těžko to zařídí naše zdravotnictví, musíme asi najít jiná řešení a věřím (vím), že se hledají.
Jaká terapie je při léčbě PPP nejúspěšnější? Určitě individuální přístup, který řeší konkrétní problémy člověka a vrací (pomáhá tvořit) skutečné zdravé sebevědomí, vedle něhož nemá anorexie ani bulimie místo. Prakticky myslím, že dobré je kombinovat psychoterapii s prací s tělem (techniky pro lepší vnímání vlastního těla) a jiné neverbální techniky (například arteterapie). Nebráním se ani lékům - antidepresiva mohou prostě pomoct jak při terapii, tak s chutí k jídlu (u anorexie). Při velké podváze je opravdu nutné pomoci něco přibrat (plno psychických příznaků souvisí přímo s podváhou) a zároveň pomoci se s váhovým nárůstem vyrovnat. Není jednoduché odpovědět - obecné věci fungují, ale hlavní je individuální přístup, dobrý vztah s terapeutem.
myslím, že diskuze ne toto téma je zde již velmi dobře rozběhlá.
Upřímně, váš článek mi jako velký přínos k věci PPP opravdu nepřijde.
Ale je to pouze můj názor.
Důležité je, aby se lidé tímto tématem opravdu zabývali, jelikož já osobně nemám pocit, že by se o PPP u nás nějak moc hovořilo, jak uvádíte ve svém článku.
S pozdravem,
Pavla
Dekuji
moc jsem se rozepsala....
drzim vsem palce a jednou to urcite dokazem...
Ps: Taky jsem se kvuli rodině naučila zdravě vařit!
Cítím se strašně! Proč mám pořád tu nutkavou potřebu jíst? Proč?!
Mé heslo je proč jíst, když můžeš cvičit!
Jak tak čtu články autora věnované PPP, tak se nemůžu ubránit dojmu, že i on je jen jedním z těch, co si o PPP přečetli z knih a teď mají pocit, že jim rozumí. Jenže je to opět vedle, jak ta jedle. Když už lékaři přestanou brát PPP jako všeobecný problém s jídlem a začnou se k němu chovat jako k problému citovému -tedy hlavně ze stránky citové?
Zatím mi přijde, že se všichni hlavně snaží holku přemluvit, aby jedla po dobu, co je u nich v péči, aby si pak mohli u pojišťovny vyplnit do kolonky, že dotyčná přibrala, a tudíž oni svůj úkol splnili, a co s ní bude doma dál, nikoho nezajímá. Jasně že do toho spadne znova, protože se neřešil problém primární, ale sekundární... Škoda mluvit.
- Odpovědět
Pošli odkaz