Krize v manželství a děti
Ano, to byly krize v manželstvích vedoucí k jejich zániku, ale pojem krize nemusí být nutně chápán jen čistě negativně, může znamenat i jistý bod zlomu, přelomový okamžik. Krizi pojímají vývojoví psychologové jako přirozenou součást vývoje individua, páru či rodiny, je to moment, kdy dosavadní strategie přestávají fungovat a je třeba něco (nebo často hlavně sebe) změnit. Krize je vlastně problém adaptace na nové podmínky a dá se také chápat jako prostor pro osobnostní růst.
Přestože je krize přirozenou součástí lidského života, je potřeba vědět, jak se v ní zachovat, aby se nestala bodem zlomu v negativním slova smyslu zejména pro děti, které se v ní ocitnou a nemají možnost se vůči ní vymezit, bránit se jí, protože jsou dosud dětmi a jedinci závislými na rodičích a jejich péči, chování a emocích.
Co tedy dělat, popřípadě rozhodně nedělat v akutní velké manželské krizi? Hlavní zásadou je ?nezatahovat děti do problému?. Pro opravdu závažnou krizi platí opět to, že je potřeba děti přiměřeně jejich věku informovat, co se mezi rodiči děje ? žádné podrobnosti a detaily , ale věku přiměřené sdělení, že rodiče jako manželé procházejí těžkým obdobím, ale že
dělají vše, aby se tento problém zdárně vyřešil.
Ano, je nám opět jasné, že tento přístup předpokládá schopnost manželů domluvit se, což obvykle bývá v obdobích manželské krize vzácný jev.
Nebudeme vám nalhávat, že existuje nějaké snadné řešení. Spíš se jedná o téměř nadlidský výkon, když se pro vývoj dětí jeví jako příznivé to, aby rodič, ke kterému děti přijdou s nějakými dotazy
ohledně dané situace, vydržel i poštvávání dětí z druhé strany a nepostavil se ?proti?, byť i ?provinivšímu se?, partnerovi. Zní to zřejmě absurdně a nabourává to obecné představy o spravedlnosti.
Často zaznívá i obava, zda se tím děti ?nepokazí?, když jim člověk neřekne, že ten druhý rodič opravdu chybuje, často zaznívá strach o to, aby se dítě nezačalo chovat stejně. Tady je velmi
podstatný moment ? je možné vyjádřit opět svoje vlastní pocity zklamání, bolesti z toho, co nám druhý partner svým chováním způsobuje, ale nikdy by to nemělo vyznívat jako odsouzení rodiče
jako takového.
Děti by se totiž neměly ocitnout v konfliktu ?loajality?, tedy koho mají ctít, poslouchat a vážit si ho. Je přirozené, že děti chtějí mít rády a v úctě oba rodiče. Jejich identita totiž vyrůstá
z obou kořenů, čerpají svoje sebehodnocení z hodnocení obou rodičů; když je jeden z rodičů označen za zločince, celá polovina identity dítěte se stává černou a nepřijatelnou.
Je zcela pochopitelné
a lidské, že zaujmout tento postoj je velmi těžké zejména v případech, kdy je jakoby ?zjevně? vina na jednom z partnerů (například nevěra). I přesto by se poškozený, ublížený partner měl vystříhat zcela zásadně toho, aby si z dítěte dělal spojence, naslouchající vrbu a posléze třeba i náhradního partnera. Ubránit se takzvané parentifikaci (povýšení dítěte do role dospělého) je mnohdy o to těžší, že některé děti mají tendenci se na místo partnera stavět samy, chtějí pomoci v těžké situaci. Ale musíme
opakovat, že tato role jim nepřísluší a výhledově by je opravdu zatěžovala a komplikovala by jim jejich vlastní psychický vývoj.
Zdroj: Lenka Lacinová, Petra Škrdlíková - Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově dovoleny (nakladatelství Portál 2008)
Pro mě je práce maséra poslání. Myslím si, že pro práci maséra musí mít člověk talent, masáž není jen několik málo tahů, které se naučíme v některém z masérských kurzů. To bohužel nestačí ani na nějakou relaxační masáž v soukromí. Často se setkávám s lidmi, kteří o sobě řeknou, že umí masírovat a chrlí na vás všechny super moderní a nesmyslné techniky, pomocí různých kamenů, přístrojů a jiných vymožeností, jak jinak, než stoprocentně podloženo východní filozofií a doloženo třiceti diplomy z dvou denních kurzů, které pořádají možná stejní odborníci, jako ti kteří se diplomy honosí. To ale nejsou maséři, to jsou obchodníci. Když se konečně dostanete k tomu, že na vás dotyčný položí ruce, zjistíte, že vám mnohé doteky připadají nepříjemné, zbytečné, některé vás bolí a přesto nevedou k odstranění vašich potíží.
Na druhou stranu, se setkáte s člověkem, který není masér a třeba jen z legrace vám položí ruce na ramena a vy ucítíte příjemnou úlevu a uvolnění. To je u mě talent! To teplo z dlaní, upřímný cit, snaha vám pomoci. To se nedá naučit. Nejsou svaté ruce, co se modlí, ale ty, co pomáhají. Mám skvělou zkušenost s tím, když mě moje osmiletá dcera natře za krkem, při hře na masérku. Je to tam! Mám ještě dvě dcerky a ty mají prostě talent na jiné věci.
A když takto talentovaný člověk, jde do kurzu a jde tam, protože má chuť se něco naučit a ne proto, že ho tam poslali na rekvalifikaci z pracovního úřadu, máme velkou šanci že se potkáme s dobrým odborníkem.
Masáž je prostě umělecké dílo, balet rukou, doteky sochaře, podepřené o talent, vědomosti a dlouholeté zkušenosti. Je to také kus psychologie, naše doteky vstupují do prostoru soukromý našich zákazníků. Masér těžko pomůže někomu, kdo je svázaný vlastním mindrákem a stydí se za své tělo.
Náš úkol není je přesvědčit o tom, že jsou všichni dokonalí ani o čemkoli jiném. Masér musí vědět, cítit a vážit si lidského stvoření. Za každou vráskou, jizvou a jinou nedokonalostí nevidím něco odporného, ani odpudivého. Každé tělo vypráví svůj příběh i to naše.
MASÉR JAN KOHOUT
Narozen 10.9. 1968 v Brně
Od svých osmnácti let se věnuje studiu manuální léčby. Za šestnáct let své praxe, dosáhnul vynikajících výsledků v oblasti současných i alternativních přístupů léčby pohybového aparátu. Vytvořil vlastní postupy při léčbě. Do dnešní doby léčil více jak 60 000 pacientů. V současné době pracuje v brněnských lázních na ulici Kopečná.
K jeho zákazníkům patří mnoho významných osobností jako například:
Pan režisér Rudolf Chudoba ( např.Manéž Boleslava Polívky)
RUDOLF CHUDOBA (1948, Československo)
Od roku 1957 žije v Brně. Vystudoval pražskou FAMU. Jako nezávislý scenárista a režisér dokumentárních filmů zaměřených zvláště na hudební tematiku spolupracuje s Českou televizí, hudebními archívy a společnostmi. Nositel ceny Pierot za rok 1995 a 1999, kterou uděluje FITES.
Jurij Gorbunov Cena Thálie 2005
Národní divadlo Brno
prof. RNDr. Dalibor Povolný, CSc., univerzitní profesor biologie
Pan Dušan Tomek přední český léčitel akupunkturista
MUDr. Umlauf, CSc. primář odb. ambulance pro akupunktůru a přidružené obory.
Bohužel nejlepší akupunkturista, který žil v Brně byl primář bývalého oddělení akupunktury, nyní je to oddělení léčby bolesti ve Fakultní nemocnici v Brně - Bohunicích MUDr. Umlauf, který již zemřel. Nyní na oddělení léčby bolesti působí MUDr. Haklová, která se rovněž akupunkturou zabývá.
- Odpovědět
Pošli odkaz